Dneska je líná neděle. Vzbudím se pozdě. Z postele vylezu asi hodinu po tom, co jsem se probrala. Zjišťuju, že je dneska výročí vzniku naší republiky. Málem bych zapomněla. Díky osmihodinovému časovému posunu jsem to trošku zaspala. Říkám si, že je to skvělý, jak se to slaví. Všude po republice je spousta kulturních doprovodných akcí a lidi o tom píšou. Taky o tom chci napsat. O tom jak "to české" vnímám já. Blíží se mé roční výročí pobytu v zahraničí a to se člověku pohled na naší zemi docela změní. Za ten rok jsem v Čechách nebyla ani jednou. Ze začátku jsem ani nechtěla. Ne, že bych to tam neměla ráda, ale měla jsem obrovskou touhu po změně. Změna mi vlila novou chuť do života. To je jisté. Ale postupem času, jsem začala vzpomínat. Třeba na jídlo. Na změny ročních období. Na češtinu. Na rodinu a přátele. Na všechny ty maličkosti co dělají domov v Čechách domovem. Pokud jste nikdy nežili delší dobu v zahraničí, těžko si dokážete představit, jak velkou chuť mám po roc